Tato stránka bude správně zobrazena pouze v moderním vizuálním prohlížeči, který bohužel nepoužíváte. I tak je ale stránka plně použitelná.  

Napsáno o ligách v Evropě Ligy ve státech Evropy
  Klikněte na titulek a čtěte více ... .

Starosta moc nehraje, čeká na svou šanci (Ondřej Starosta)
Euroliga? Splněný sen (Ondřej Starosta)
Starosta už je zdráv a těší se na Euroligu
Vyhráváme a to je hlavní, míní Bartoň


Má role ve Štrasburku je zatím bohužel minimální, stýská si reprezentační pivot
Starosta moc nehraje, čeká na svou šanci
30.11.2005 14:13 - Š t r a s b u r k  -  Rozčarování, bezmoc, v poslední době však i trocha naděje. Podobné pocity zažívá v těchto dnech český reprezentant ve službách úřadujícího francouzského mistra SIG Štrasburk Ondřej Starosta. Do ambiciózního týmu přišel coby vítaná posila, ale v úvodu sezony od trenéra příliš herních příležitostí bohužel nedostává.
Pivot národního týmu nastoupil do svého nového angažmá po náročném reprezentačním bloku ne zcela zdráv. Potíže s kolenem se však záhy vyřešily a Starosta se mohl vrhnout do tréninku. Několikrát dostal příležitost v základní sestavě a byť na hřišti netrávil příliš času, věřil, že se vše obrátí k lepšímu.
"Pořád si musím budovat trenérovu důvěru. Doufám, že svými výkony kouče Girarda přesvědčím a pak bude má spokojenost s působením ve Štrasburku samozřejmě mnohem větší," tvrdil Starosta v říjnovém rozhovoru pro basket.idnes.cz.
Jaká je situace nyní, o šest týdnů později?
V našem posledním rozhovoru ve druhé polovině října jsi citoval trenéra Girarda, který tvrdil, že tvůj čas teprve přijde. Jenže zatím se zdá, že tvé postavení v týmu se z hlediska herního vytížení k lepšímu rozhodně nemění...
Bohužel ne. Hraji velmi nepravidelně a moje role v týmu je bohužel zatím minimální, z čehoz jsem samozřejmě velmi zklamaný.
Říkal jsi, že trenér počítá s tvým větším zapojením do hry především v Eurolize. Jak to zatím vypadá?
Bohužel svá slova nesplnil a v prvních třech zápasech Euroligy mi dal v průměru jen asi čtyři minuty na zápas. Ve čtvrtém utkání proti Olimpiji Lublaň mi však konečně dal větší šanci a dá se říct, že jsem ji využil. Za šestnáct odehraných minut jsem zaznamenal šest bodů a sedm doskoků a hlavně přispěl k historicky první výhře Štrasburku v Eurolize.
Do euroligové soutěže jste vstoupili třemi porážkami v řadě. Čekalo vedení klubu lepší výsledky?
Ze čtyř zápasů se nám nepovedlo jen utkání v německém Bamberku, jinak jsme hráli zcela vyrovnané partie s AEK v Aténách a doma s Benettonem. Obě jsme prohráli v koncovce o dva body, s Benettonem dokonce v prodloužení. K vítězství jsme v těchto dvou duelech měli velice blízko, dá se říci, že nám utekla mezi prsty doslova v posledních vteřinách.
Zřejmě to bylo naší nezkušeností. Počtvrté už to ale jak jsem zmiňoval vyšlo a porazili jsme Olimpiji Lublaň. Určitě ještě není konec, s bilancí 1-3 a spoustou zápasů před sebou ještě rozhodně máme reálnou šanci na postup.
Nemyslím si totiž, že bychom za našimi soupeři v individuálních basketbalových dovednostech nějak výrazně zaostávali. Možná jsme trošku pozadu co se týče herních systémů a ve strategii, svou roli určitě hraje také již zmiňovaná nezkušenost a nevyhranost v evropských pohárech, natož pak v Eurolize.
Opusťme evropskou scénu a vraťme se do Francie. V lize máte zatím bilanci 6-6, což není pro obhájce titulu zrovna nejlepší vizitka...
Na vině je zejména pokračování našeho trápení při zápasech na cizích hřištích. Prohráli jsme v Le Havre i v Roanne, což znamenalo už čtvrtou porážku venku a žádné vítězství. Především v Roanne to bylo velké zklamání, tamní tým se totiž pohybuje spíše ve spodní části tabulky.
Dále jsme "povinně" vyhráli doma s Clermontem, týmem, který bude zřejmě bojovat o záchranu a měli jsme před sebou velký zápas v Le Mans, tzn. na palubovce vedoucího týmu tabulky, který byl v posledních dvou sezonách po základní části vždy na prvním místě.
Podařilo se nám vyhrát a zajistit si tak první vítězství venku, což bylo velmi důležité. Navíc basketbalisté Le Mans loni v základní části doma ani jednou neprohráli! Nicméně naše trápení pokračovalo a po skvělém zápase v Eurolize s Benettonem jsme zřejmě podcenili soupeře z ligy, což by se nám nemělo stát. Navíc nám i trochu došly síly a byla z toho domácí porážka s Paříží o 23 bodů.
Dalo by se říct hotová pohroma. Navíc Paříž je klub s finančními problémy a letos patří spíše mezi outsidery Pro A. Následovala další "povinná" výhra v Reims, i když dost vydřená o čtyři body a na závěr bohužel další prohra doma s Cholet v samotném závěru, což je zřejmě potvrzením našeho velmi smolného období.
Ve francouzské nejvyšší soutěži už je odehráno dost zápasů. Dá se říci, i s přihlédnutím k aktuální tabulce a k výkonům týmu, jak na tom Štrasburk bude z hlediska ambicí na obhajobu mistrovského titulu?
V každém případě to rozhodně nebude lehké, ba naopak. Současná bilance 6-6 je opravdu spíše katastrofická a zřejmě přijdou nějaké změny. Nicméně v lize je osmnáct klubů a odehráno je teprve dvanáct zápasů, takže je ještě spousta času. Navíc i systém playoff tady ve Francii je takový, že vyhrát může v podstatě každý.
Ale zcela jisté je to, že bude velmi těžké titul obhájit, jelikož je v každém ligovém utkání vidět, jak je náš protivník dostatečně namotivován porazit mistra. Co se týče našich nejsilnějších soupeřů, bude tu určitě již zmiňované Le Mans, euroligové Pau Orthes a možná Gravelines nebo Lyon-Villeurbanne.
Nejen výsledky, ale ani tvé zapojení do hry není takové, jaké sis určitě představoval. Jak vidíš svou situaci do budoucna?
Určitě se svým zapojením do hry nejsem spokojen. Jak v Pro A, tak v Eurolize hraji zatím průměrně pouze pět až deset minut na zápas. Bohužel trenér po několika porážkách ještě více zúžil sestavu a rozhodl se hrát s hráči, ke kterým má důvěru z loňské sezony.
Nicméně zatím dost bez úspěchu a tak mi konečně dal šanci ve zmiňovaném utkání s Olimpijí, kterou jsem dá se říct využil. Ve středu hrajeme další euroligové utkání s Boloňou, snad dostanu opět větší herní příležitost. Uvidíme...
Statistiky Ondřeje Starosty v Pro A
Počet odehraných zápasů: 11            Počet odehraných minut: 111 (průměr 10 na zápas)
Počet nastřílených bodů: 32 (2,9)      Střelba za 2 body: 43,3% (13/30)        Trestné hody: 66,7% (6/9)
Počet doskočených míčů: 46 (průměr 4,2 na zápas)   

Příští týden: Rozhovor s Lubošem Bartoněm

sbo            zpět na začátek


Ondřeje Starostu čeká v štrasburském dresu premiéra v prestižní basketbalové soutěži
Euroliga? Splněný sen
ŠTRASBURK/PRAHA - Ráno odletěl ze Štrasburku do Atén, kde se zítra večer jako jediný český basketbalista bude bít v milionářské Eurolize. Ondřej Starosta, 216 centimetrů vysoký obr, ani jeho spoluhráči v týmu francouzských šampionů nepomýšlejí na dubnové Final Four v pražské Sazka Areně. Přesto hodlají pořádně potrápit řecké vicemistry AEK.

Sport Štrasburk ještě v Eurolize nikdy nehrál, stejně jako vy. Jak premiéru prožíváte?
"V klubu jsou nadšení, cítí šanci se zviditelnit. Pro mě je to splnění jednoho z mých snů, ale nejsem moc ve formě, což se dá říct i o týmu. Po dosavadních ligových výsledcích je znát i trochu napětí."
Sport V lize nasbíral favorit čtyři výhry a stejný počet proher. Doma vítězíte v průměru o 25 bodů, venku naopak o 15 bodů prohráváte. Proč máte takové výkyvy?
"Možná proto, že nám pro zranění chybí klíčový rozehrávač, tím vázne organizace hry. Doma nám hodně pomáhají diváci, venku je to horší. Doufáme, že se to zlomí teď v Aténách."
Sport Jenže řecké kluby doma moc často neprohrávají...
"To je pravda, bude to u nich hodně, hodně nepříjemný a bouřlivý. Ale nejsme pod tlakem, v lize je to horší. Novináři jsou sice trpěliví, ale pokud v neděli prohrajeme v Le Mans, bude to už kritický."
Sport Navíc jen dva z osmnácti klubů brání hůř než obhájce titulu. Je to jen nesehraností?
"Možná jo. V ligových klubech už můžou hrát místo dvou Američanů čtyři, všechny týmy se posílily. U nás je vlastně Američanů sedm, protože dva z nich jsou naturalizovaní Francouzi a jeden Angličan. A taky to skřípe i tím, že jsme v závěrech prohraných zápasů docela odevzdaní, což by se bohužel nemělo stávat..."
Sport Štrasburk během pěti let skočil z druhé ligy k titulu, je rozmach znát na zázemí?
"Dost se blíží podmínkám, které jsem zažil v Realu Madrid. Zásluhou trenéra se zázemí úplně přepracovalo. Lékařská péče je výborná, na zápasy se často přesouváme i privátním letadlem."
Sport Když mluvíte o lékařích, v létě jste se potýkal se zraněním kolenní šlachy a potíže vyřešily až nové vložky do bot, které nechal klub vyrobit. Ještě pořád se zlobíte na reprezentaci?
"Zlobím. V nároďáku jsem se fakt měsíc a půl trápil. V Štrasburku ale našli jednoduché řešení a já měl už za tři dny klid! To o něčem svědčí. Nejde jen o vložky, ale i ultrazvuk a další věci, prostě celkové postarání o hráče."
Sport Kvůli reprezentačním povinnostem jste dorazil do klubu později. Jak velké to bylo minus?
"Spoluhráči měli přes měsíc náskok, bylo to pro mě těžší. Nelíbí se mi, když před sezonou nejsem s týmem. Logicky následují potíže se zařazením do sestavy, boj o důvěru trenéra."
Sport Budete proto příště zvažovat působení v reprezentaci?
"Ne. Tu bych nevynechal."
Sport Zatím jste ve Štrasburku moc minut nenasbíral, proč?
"Ve Francii obecně ubylo vysokých hráčů, náš trenér se přizpůsobuje soupeřům a dává přednost menší, rychlejší sestavě. V Eurolize je ale hráčů stejných parametrů hodně, v ní mě prý bude nasazovat víc. Jenže mi chybí rytmus a herní pohoda z ligy, takže nemůžu čekat zázraky... Je to trošku začarovaný kruh."
Sport Jak se vám líbí v historickém městě, kde sídlí Rada Evropy či Evropský parlament a které překypuje památkami?
"Jezdil jsem sem už loni, z Chalonu, kde jsem hrával, to nebylo tak daleko. Město je krásný, stejně jako okolí, Alsasko je strašně hezká oblast. Jsou tu památky, lodičky na kanálech..."
Sport Takže jste dopřál přítelkyni romantické chvíle?
"Dá se to tak říct." (úsměv)
***
SOUPEŘI ŠTRASBURKU V EUROLIZE
Skupina A: Tau Ceramica (Šp.), Benetton Treviso, Climamio Boloňa (oba It.), AEK Atény (Řec.), Žalgiris Kaunas (Lit.), Olimpija Lublaň (Slo.), Bamberg (Něm.). Do osmifinále postoupí ze tří skupin vždy pět nejlepších a nejúspěšnější tým na 6. místě.
               
PETR SCHIMON, Deník Sport 1.11.2005         zpět na začátek


Reprezentačnímu pivotovi ve službách francouzského mistra pomohly vložky do bot
Starosta už je zdráv a těší se na Euroligu
20.10.2005 13:31 - P r a h a - Prvních pět zápasů v dresu úřadujícího francouzského mistra SIG Štrasburk má za sebou český reprezentant Ondřej Starosta. Zatím má ze svého pobytu ve Francii spíše smíšené pocity. Co je však nejdůležitější, konečně jej přestaly trápit zdravotní problémy. "Musím to zaklepat," nechce nic zakřiknout 216 cm vysoký pivot.
Starosta má za sebou hektické období. Prakticky ihned po skončení uplynulé sezony se pustil do tréninku, neboť chtěl být co nejlépe připraven na Letní ligu v USA, kterou odehrál v dresu San Antonia. Po návratu do České republiky se zapojil do přípravy s reprezentačním výběrem a právě v tomto období se začaly výrazněji projevovat jeho zdravotní problémy.
Jeden z klíčových hráčů národního týmu kvůli nim nemohl trénovat na sto procent, bolest jej samozřejmě limitovala i v náročných podkošových soubojích v průběhu jednotlivých zápasů dodatečné kvalifikace. Několik dní po jejím skončení Starosta odcestoval do Francie a až tam se situace začala obracet k lepšímu.
Máš za sebou několik týdnů ve svém novém působišti. Jaké jsou zatím tvé dojmy?
Adaptace stále probíhá. Samozřejmě je vždy znát, když člověk přijede do klubu později. Já jsem vlastně přijel až dva týdny před začátkem soutěže, což je hodně málo. Všichni ostatní hráči, kromě jednoho francouzského reprezentanta, měli více než měsíční náskok. S adaptací a integrací do týmu jsou přitom vždy trošku problémy. S hráčem vyšší výšky, než je většina spoluhráčů zvyklých, je potřeba se sehrát.
Co se týče týmu, ten je pro mě vlastně také nový, jelikož máme v družstvu sedm Američanů (dva naturalizovaní Francouzi, jeden naturalizovaný Angličan), dva Francouze a mě. Takže i na to si musím tak trochu zvyknout, protože vždy jsem měl v týmu alespoň nějakého spřízněného Slovana, ale letos ne. Jinak Štrasburk je velice pěkné město.
Prostředí ve Francii dobře znáš, máš za sebou působení ve třech tamních týmech. Ambice Štrasburku jsou však zdaleka nejvyšší, odpovídá tomu i zázemí klubu?
Oproti předchozím klubům je to obrovská změna, dokonce je to možná i lepší než jsem čekal. Jedná se o profesionální tým, což se bohužel o loňském družstvu říci nedalo. Přeci jen šlo o nováčka ProA. Štrasburk v posledních letech bojoval o přední příčky a loni se stal mistrem Francie, takže letos to chce samozřejmě zopakovat a podle toho vypadají i podmínky. Hlavně zázemí a péče o hráče před i po výkonu jsou na vysoké úrovni.
Prakticky v průběhu celého prezentačního bloku tě trápilo zranění nohy. Nevznikly kvůli tomu v klubu nějaké problémy a jak to vypadá v současné době?
Po příletu jsem absolvoval dodatečné zdravotní testy a pak jsem kupodivu dostal ještě pár dní volna, kterých samozřejmě bylo třeba. Doufal jsem, že i to pomůže a šlacha na koleni už přestane bolet. Vydrželo to bohužel vlastně jen dva tréninky a koleno se opět ozvalo, navíc snad ještě silněji.
Kvůli tomu jsem na tom psychicky nebyl vůbec dobře. Vlastně ani před tím, jelikož je vždy ošidné přijít do klubu se zraněním odjinud. Prošel jsem různými vyšetřeními a bylo mi řečeno, že se nejedná o nic vážného. Okamžitě začala intenzivní rehabilitace, tzn. ultrazvuk, elektro, mezoterapie, masáže a strečink.
K tomu mi ihned vyrobili nové kvalitní vložky do bot, které měly výrazně pomoci. V každém klubu, kde jsem zatím byl, se dělají vložky na míru. Někde to umí lépe, někde hůře a někde se to dokonce, pokud vím, neděje vůbec, jako například v Čechách... No a světe div se, za dva dny jsem se vrátil do tréninku a od té doby jsem nic necítil!!!
Musím říci, že tím pádem jsem byl pěkně naštvaný na reprezentaci, jelikož se ten problém dal vlastně jednoduše řešit! Takhle jsem se měsíc a půl naprosto zbytečně trápil, výkon nemohl být stoprocentní a psychika, o té ani nemluvím...
Po pěti kolech má Štrasburk bilanci tří vítězství a dvou porážek. Považuješ to za vydařený vstup do ProA?
Jak jsem již říkal, určitě jsou zde ambice na titul a tím pádem by se mohlo
zdát, že to není ideální rozjezd. Nicméně prohráli jsme dva zápasy venku a to u týmů horní čtyřky, kde se těžko vyhrává. Navíc jsme od začátku sezony oslabení o klíčového rozehrávače a jiný klasický tu není, což je samozřejmě znát v organizaci hry, rozdělení míčů atd. Domácí zápasy jsme vyhráli rozdílem třídy, takže si myslím, že je vše v pořádku.
To určitě platí i o posledním utkání, které jste sehráli v úterý večer a velice se vám vydařilo.
Hráli jsme velký duel s taktéž euroligovým týmem Pau Orthez, který je jedním z našich hlavních rivalů v boji o titul. Zvítězili jsme o třicet bodů (78:48 - pozn. aut.), což je velká senzace! Soupeři se v několika posledních letech v lize nestalo, že by prohrál takovým rozdílem.
Zatím většinou nastupuješ v základní sestavě. Jsi spokojen se svou rolí v týmu?
Ve třech zápasech jsem nastoupil v základní sestavě, ale odehrál jsem v nich pouze 10 až 15 minut. Snad kromě jediného utkání příliš spokojen nejsem. Bohužel se mi to stává snad každým rokem, že noví trenéři nevědí, jak zcela využít mých parametrů a schopností a začlenit mě do systému týmu.
Nemalý podíl na tom má i reprezentace v průběhu léta, tedy ztráta podstatné části přípravy s týmem, s čímž souvisí i získání důvěry trenéra a spoluhráčů v mé schopnosti. Byl jsem však v rozhovoru s trenérem ubezpečen, že můj čas teprve přijde, že budu využíván hlavně se soupeři, kde jsou hráči podobné výšky jako já, kupříkladu v Eurolize.
To mě však trochu mrzí, neboť představa většiny trenérů, že zkrátka velký hráč nemůže ubránit malého, je mylná a navíc mu nedají šanci to dokázat. Přitom v útoku jde o jasnou výhodu. Ale abych byl objektivní, tak musím uznat, že můj výkon především v předposledním zápase bohužel nestál za moc. Navíc se mi nehraje dobře, když jsem střídán po první chybě...
Také jsem určitě ztratil hodně sebedůvěry během prvních třech zápasů, kdy můj výkon nebyl tak špatný na počet minut strávených na palubovce. Přitom v přípravných utkáních jsem hrál naopak hodně a celkem dobře.
Trošku se určitě projevuje i náročné léto, kdy jsem v podstatě neměl žádnou přestávku. Hlavně po psychické než fyzické stránce, protože opět začínám na novo již se třetím týmem - San Antonio, národní tým a teď Štrasburk. Nejdůležitější jsou však vítězství týmu a mé osobní pocity tedy musejí jít stranou. Doufám, že k úspěšným výsledkům budu moct přispívat dobrými výkony čím dál více.
Jaký byl z tvé strany úterní prestižní zápas proti Pau Orthes?
Ani v něm jsem nedostal moc šancí. Nastřílel jsem čtyři body a doskočil dva míče, ale hrál jsem pouze jedenáct minut. Z mé strany tedy spíše zklamání, protože si myslím, že jsem hrál dobře. Ale pořád si musím budovat trenérovu důvěru.
Koučem Štrasburku je druhým rokem Eric Girard. Co o něm můžeš říci?
S trenérem prozatím vycházím v pohodě. Samozřejmě mě mrzí, jak jsem už zmiňoval, že nedostávám dostatek minut či jsem ihned střídán, což mé psychice moc nepomáhá. Ale na druhou stranu od mého příjezdu se mnou jedná na rovinu, po zápase mi vysvětlí své důvody a dokonce po shlédnutí videozáznamu dokáže přiznat svou případnou chybu. To vše zcela na jeho popud.
Nebylo vedení klubu po dvou porážkách v úvodu sezony nervózní?
Žádná nervózní nálada kvůli dvěma porážkám tady však rozhodně není. Zkrátka se to bere jako nedílná součást boje o nejvyšší příčky a hlavně jde pořád o začátek sezony, který ještě nic moc neřeší. Spokojenost však přijde teprve s mnohem lepšími a stabilnějšími výkony, což je pochopitelné.
A to samé nejspíš platí i pro Ondřeje Starostu...
Jak jistě vyplývá z mých předešlých slov, můj pocit prozatím moc dobrý není, tedy přesněji můj pocit z mého působení v týmu. Na druhou stranu pocit ze složení družstva je velice dobrý. Co post, to několik výborných hráčů, kteří se rvou o své minuty.
Jde tedy o velice náročnou situaci, ale potenciál týmu je obrovský. Taky se už těším na Euroligu, která pro nás začíná 2. listopadu. Doufám, že i já svými výkony přesvědčím trenéra Girarda a pak bude spokojenost samozřejmě mnohem větší.
       
sbo        zpět na začátek


Jí se tady o tři hodiny později než jinde v Evropě, říká o Španělsku Luboš Bartoň
Vyhráváme a to je hlavní, míní Bartoň
19.10.2005 14:41 - P r a h a - Novou zemi i nové pojetí basketbalu poznává v letošní sezoně český reprezentant Luboš Bartoň. V létě se totiž po třech letech strávených v Itálii přestěhoval do Španělska, kde obléká dres tamního Joventutu Badalona. A zatím je se změnou prostředí spokojen. Jeho tým vyhrává, Bartoň se dal zdravotně dohromady a věří, že časem pronikne i do základní sestavy.
Bartoň ještě v dorosteneckém věku prudce vylétl na české basketbalové nebe v dresu Děčína, v roce 1999 zazářil na evropském šampionátu ve Francii. Po čtyřech plodných letech strávených v USA v týmu Valparaisa okořeněných několika individuálními úspěchy přesídlil v roce 2002 do Itálie, kde si jej vybral Skipper Boloňa a o rok později Lottomatica Řím. V jejím dresu odehrál dvě sezony a patřil mezi nejlepší trojkaře prestižní Série A.
Ve svých pětadvaceti letech si dvoumetrový křídelník řekl, že znovu nazrál čas pro změnu prostředí. Ze všech nabídek si vybral tu španělskou a soudě podle jeho následujících odpovědí svého angažmá v Joventutu Badalona vůbec nelituje. Ba naopak.
Jak proběhla tvá adaptace na nové prostředí co se týče basketbalu i samotného města?
Adaptace byla jednoduchá. Joventut je velmi dobrý klub se solidním zázemím, vždyť je to třetí nejúspěšnější tým ve Španělsku. Sice jsem přijel zraněný a vlastně tři týdny jsem netrénoval, ale teď už je to OK. Za sebou mám tři zápasy, které jsme vyhráli. Jinak Barcelona je skvělé město. Je tu hodně co vidět, je to doslova turistický ráj. S manželkou bydlíme na okraji města, poblíž pláže, do města to máme přibližně dvacet minut jízdy autem.
Nejvyšší soutěže v Itálii i ve Španělsku patří k nejkvalitnějším v Evropě. V čem pozoruješ největší změny v organizaci a zajištění tvého nového klubu v porovnání s předchozím působištěm?
Pár změn tu sice je, ale nejsou nijak výrazné. Spíš bych upozornil na jinou zajímavost týkající se života ve Španělsku. Je zajímavé, že lidé tu jsou mnohem více "vyrelaxovanější"než třeba v Itálii. Čas je tu v porovnání s ostatními zeměmi v Evropě posunutý tak o dobré tři až čtyři hodiny. Tady se obědvá skoro ve tři odpoledne a večeří tak po jedenácté večer.
Po reprezentačním bloku jsi měl určité zdravotní problémy. Jak to vypadalo po příletu do Španělska?
Musel jsem si dát sval do pořádku. Během té doby jsem alespoň mohl sledovat své nové spoluhráče a také vnímat to, co po nás chce trenér. Mohu říct, že vše proběhlo dost hladce.
Španělská liga má za sebou úvodní kolo, v němž jste vyhráli o deset bodů v Granadě...
Nejdříve jsme však porazili Barcelonu a tím pádem jsme vyhráli předsezonní pohár Katalánska. Jednalo se o velmi prestižní turnaj, takže to bylo cenné vítězství. Potom jsme začali hrát FIBA EuroCup, v němž jsme nastoupili proti nepříliš známému izraelskému týmu Galil Elyon. Do poloviny zápasu nám dělal problémy, ale nakonec jsme vyhráli o třináct bodů.
Španělská liga začala prvním kolem minulou sobotu. Vyhráli jsme na palubovce Granady, která nám byla velice nepříjemným protivníkem. Po celý zápas jsme však vedli a vítězství jsme si udrželi až do konce.
Takže v klubu zřejmě panuje s vydařeným startem do sezony spokojenost.
Vyhráli jsme několik zápasů v řadě, takže spokojenost tady je. Stále je to však jen začátek, sezona bude velice dlouhá. Na to, že máme zdravotní problémy a netrénujeme v kompletní sestavě, je to však zatím velmi dobrý start.
Jak jsi zatím spokojen se svými vlastními výkony a herním vytížením?
Mě se nejvíce dařilo proti Barceloně. Nastřílel jsem třináct bodů za dvacet odehraných minut, navíc jsem dal velmi důležitou trojku v prodloužení. Proti Galanu jsem dal za první poločas jedenáct bodů, ale po přestávce jsem už moc nehrál. V prvním ligovém utkání v Granadě jsem vstřelil osm bodů a měl i šest doskoků. Nebyl to příliš vydařený zápas, spíše bych jej nazval průměrným.
Konečně se dostávám do fyzické formy, teď už se jen musím dostat zpátky do herní pohody. Zatím nastupuji z lavičky, odehrál jsem průměrně kolem 22 minut a dal něco přes deset bodů na zápas. Co se týče mé role, trochu vypomáhám na pozici čtyřky, protože máme dva pivoty zraněné.
Trenérem Badalony je devětapadesátiletý Garcia Reneses, který dříve vedl Barcelonu a v Joventutu působí třetí sezonu. Jak na tebe působí a jak se ti s ním spolupracuje?
Rozhodně si nemohu stěžovat, s trenérem si velmi dobře rozumím. Je to starší člověk a už toho má hodně za sebou. Jde spíše o "učitelský" typ trenéra.
Zmínil jsi, že nenastupuješ v základní sestavě. Určitě se nehodláš s rolí střídajícího hráče smířit...
Doufám, že se postupně probojuji do základní sestavy a budu hrát více. To však bude záležet především na tom, jak se mi bude dařit. Zatím jsem spokojen, hlavně že se vyhrává. Všechno je tím pádem lepší a hodně lidí díky tomu přivře oči nad negativními věcmi, jako jsou třeba chyby v naší hře a tak podobně.
Zdá se tedy, že se přestup z Itálie do Španělska povedl. Souhlasíš?
Ze svého angažmá mám doposud opravdu dobrý pocit. Jak už jsem však řekl, čeká nás skutečně dlouhá sezona a v jejím průběhu se může cokoliv změnit. Zatím jsem ovšem určitě spokojen a doufám, že to tak i zůstane.
       
sbo        zpět na začátek
 


Zpět Aktuality

 

TOPlist