česky Česká verze
English English Version

O STRÁNCE

Autor: »8-AK«; © 2007
Verze: 3.35
Aktualizace: 2019-08-18
Kódování češtiny: ISO Latin-2
Používá technologii PHP 5

Valid HTML 4.01 Strict Valid CSS!

Návštěvnost

TOPlist

KŘEČEK ZLATÝ

křeček zlatý
Hmotnost (g) 85 - 160
Délka těla vč. ocasu (mm) 125 - 175
Délka ocasu (mm) 10 - 15
Tělesná teplota (°C) 36.2 - 37.5
Pohlavní dospělost (týdny) 6

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ

 › Podřád› Čeleď› Podčeleď› Rod› Druh
Česky:› veverkočelistní› křečkovití› praví křečci› křeček› k . zlatý
Latinsky:› Sciurognathi› Cricetidae› Cricetinae› Mesocricetus› M. auratus

Různé zdroje se rozcházejí v informacích ohledně zařazení podčeleďi Cricetinae. Zatímco jedna skupina výzkumníků se kloní spíše ke stávajícímu zařazení do samostatné čeledi Cricetidae (křečkovití)[1], jiné zdroje považují podčeleď Cricetinae (praví křečci) za součást čeledi Muridae (myšovití) a neuznávají tudíž Cricetidae jako samostatnou čeleď [2].

CHARAKTERISTIKA DRUHU

Křeček zlatý se svou velikostí řadí mezi střední křečky, je menší než křeček polní (Cricetus cricetus) a zpravidla dvakrát větší než křečík roborowkého (Phodopus roborowskii). Samice bývají větší než samci[3]. V přírodě se vyskytuje na území Sýrie, v travnatých stepích, polopouštních regionech a často také v okolí zemědělských usedlostí. Od roku 1996 je křeček zlatý uveden na seznamu ohrožených druhů Mezinárodní unie ochrany přírody a přírodních zdrojů (IUCN)[4].

Křeček zlatý je aktivní v noci, kdy se vydává na výpravy za potravou. Během jedné noci může nachodit i přes 10 km. V zimě, když denní teplota klesne pod 8°C, upadají křečci do stavu podobného zimnímu spánku, ačkoli o pravou hibernaci se údajně nejedná[5]. Ve volné přírodě se křeček dožívá 1.5 - 2 let, v zajetí v průměru 2.5 roku. Samice se dožívají nižšího věku než samci[6]. Křeček zlatý žije samotářským způsobem v podzemních norách. Každá nora je obývána jedním křečkem. Mezi jednotlivými norami byla naměřena minimální vzdálenost 118 m[5].

Přírodní zbarvení křečka zlatého je plášťově zlatohnědé se světle šedým břichem a černými odznaky na tvářích[5]. U křečků chovaných v zajetí existuje mnoho barevných variací a délek srsti. Nejčastějšími barvami v zajetí chovaný křečků jsou zlatá, písková, skořicová, krémová s černýma nebo červenýma očima a bílá s tmavýma nebo světlýma ušima; existují i formy tmavohnědé až černé. Původní přírodní zbarvení patří mezi méně běžné variety. Standardní délka srsti je krátká, existují však i dlouhosrsté varianty a varianta "rex" se středně dlouhou, lehce kudrnatou srstí. Nohy a ocas křečků zlatých nejsou osrstěné.

CHOV V ZAJETÍ

Většina zdrojů uvádí, že křeček zlatý je vhodný i pro začínající chovatele. Přesto je však nutné mít na paměti některá základní fakta. Křeček zlatý je od přírody samotářské a vysoce teritoriální zvíře. Dospělí křečci ve věku od 10 týdnů proto musí být drženi jednotlivě. Plánujeme-li držení více křečků současně, musí každý z nich mít vlastní klec. Výjimku tvoří pouze samice s mláďaty ve věku pod 10 týdnů. Pro páření se připouští samec do klece k samici pouze na nejnutnější dobu. Pokud tato doporučení nebudeme respektovat, bude docházet k soubojům a je velmi pravděpodobné, že dospělí křečci sežerou případná mláďata. Na lidskou společnost si křeček zlatý zvyká podstatně snáze, ale na rozdíl od křečíků džungarských (Phodopus sungorus sungorus) ji nevyhledává. Ochočený křeček zlatý by se měl bez problémů nechat vzít do ruky, zpravidla nekouše, a je ochoten přijmout z ruky podávanou pochoutku. Samice jsou považovány za aktivnější[6], avšak k samostatnému držení se lépe hodí samci. Musíme však také počítat s tím, že křeček zlatý je vyloženě noční zvíře a tak je pravděpodobné, že se vzbudí až mezi 21. - 22. hodinou. Budeme-li se snažit křečka vzbudit dříve nebo mu sahat do hnízda, můžeme utržit kousanec.

Pro chov křečků se hodí klece s odnímatelným plastovým spodním dílem a vodorovnými dráty, po kterých se dá šplhat. Rozměrově odpovídající klece jsou zpravidla označeny jako klece pro křečky. Dávejte však pozor, aby klec neobsahovala přídavné zařízení jako např. trubky na prolézání, ve kterých by se větší křeček mohl zaseknout. Standardním vybavením klece by měl být domeček nebo jiný krytý prostor pro vytvoření hnízda, napáječka a nejlépe kameninová miska na potravu. Používání misek na vodu se nedoporučuje z důvodu možného znečištění podestýlkou.

Kolo na běhání není nutné. Vyplatí se ho pořídit nicméně pokud ho křeček nepoužívá, můžeme ho klidně odstranit, aby v kleci nepřekáželo. Celkově se dá říct, že zlatí křečci běhají v kole méně často než křečíci džungarští. Naopak je běžné, že křeček šplhá po drátech klece. V případě, že se rozhodneme kolečko pořídit, mělo by být dostatečně velké, aby se křeček nemusel při běhání ohýbat. Doporučuje se používat kolečka bez příček, nebo příčky vyplést tvrdým papírem, aby se zamezilo úrazům.

POTRAVA

Křeček zlatý je všežravec. Základ potravy by měla tvořit směs zrní pro křečky, na které může křeček přežít, nicméně pro dobrý zdravotní stav by měl dostávat i živočišnou stravu. V přírodě se křečci zlatí živí nalezenými semeny, ořechy a výhonky, vyskytují se často na farmách, kde se pěstují luštěniny. Kromě toho křečci loví hmyz včetně mravenců, much, švábů apod.

Přestože se uvádí, že křeček je schopen se vypořádat i s vosami[5] a jiným nebezpečným hmyzem, nedoporučuje se to zkoušet doma. Také bychom měli kontrolovat, zda podávaný hmyz není jedovatý. Ke krmení se nehodí pavouci.

V domácích podmínkách lze živočišnou složku stravy nahradit moučnými červy, cvrčky, mouchami nebo vařeným kuřecím masem. Křeček může také dostat masové konzervy pro koťata. Dále může křeček dostat ovoce - jablka, jahody a různou zeleninu, např. mrkev, salát atp. Základem stravy by však stále měla být suchá směs zrní a tvrdý chleba na obrušování trvale dorůstajících zubů. Křečci mají tendenci vytvářet zásoby potravy v blízkosti hnízda. Tyto zásoby by měl majitel pravidelně kontrolovat a odstranit jakékoli složky podléhající zkáze.

Za odměnu může křeček dostat různé pochoutky jako např. mandle, různé ořechy, hrozinky nebo vitamínové tabletky pro hlodavce a králíky. Takové pochoutky by měly být podávány výjimečně a výhradně z ruky. Křečkův jídelníček můžeme také zpestřit volně rostoucími rostlinami jako je tráva nebo jetel. Je však nutné zajistit, aby nebyly jedovaté nebo znečištěné. Z toho důvodu se omezte na známé druhy a vyhněte se pokojovým rostlinám a rostlinám rostoucím u silnic. Chovatel si také může pěstovat vlastní rostliny pro potřeby svých křečků. V takovém případě se nejlépe hodí různé druhy obilí.

ROZMNOŽOVÁNÍ

Plodnost křečků je závislá na délce světelného dne. Samice může zabřeznout každé 4 dny a to již 24 hodin po porodu, avšak pouze pokud je fotoperioda delší než 12.5 hodiny. Pokud však žije samice v podmínkách, kde je světelný den trvale kratší, začne po několika měsících ovulovat i přes nedostatečné osvětlení[5]. Tento mechanizmus by měl zajistit, aby se mláďata narodila v co nejpříznivější dobu z hlediska klimatických podmínek. Po 16 dnech březosti se rodí v průměru 8 slepých, neosrstěných mláďat, která však již při narození mají zuby. Byly zaznamenány i případy, kdy bylo až 20 mláďat v jednom vrhu[3]. Samice kojí mláďata po dobu 19 - 21 dnů. Při odstavu jsou mláďata plně samostatná. V době zhruba 14 dnů po porodu samici nevyrušujte, pravděpodobně by mláďata sežrala. To se týká i čištění klece. Křečci pohlavně dospívají v přibližně 30 dnech věku, připouštěni mohou být od 3 - 4 měsíců věku. Nedoporučuje se rozmnožovat bezsrsté varianty křečků, protože samice mívají problémy s tvorbou mléka[3].

ZDRAVÍ

Většina nemocí, se kterými se u křečků setkáváme je způsobena špatnou hygienou a/nebo nedostatečnou výživou. Lze jim proto celkem úspěšně předcházet pravidelným čištěním klece. Dávejte pozor na druh podestýlky. Pro křečky se nesmí používat hobliny nebo drtiny z cedrového dřeva z důvodu časté alergie na cedrový olej[3][7]. Příznakem této alergie je vypadávající srst a suchá, praskající pokožka. Výsledná dehydratace a infekce může být smrtelná. Dále se nedoporučuje podestýlat hoblinami, které často způsobují záněty očí. Vhodnou podestýlkou jsou kukuřičné kuličky nebo drcené dřevo.

Jako stelivo do domečku nelze použít látky z umělých vláken, vlnu a podobné materiály obsahující dlouhá vlákna. Tato vlákna by se mohla zachytit v lícních torbách nebo v žaludku a ucpat je[3]. Takové stelivo je lépe nahradit natrhanými papírovými utěrkami.

Jako stelivo nepoužívejte noviny, tiskařská barva je jedovatá.

Další nemocí, na kterou je třeba dávat pozor, jsou respirační potíže spojené s průvanem a nízkou teplotou. V takovém případě je nutné přemístit klec na teplé místo bez průvanu a zajistit trvalý přísun libovolného množství čerstvé vody.

Pokud je křečkovi často podáváno velké množství zeleného krmiva a živočišné stravy, může dostat průjem. Zpravidla lze takový stav léčit přechodem na suchou stravu (zrno) a odebráním zeleného krmiva ze zásob (zbytky živočišného krmiva by měly být odstraňovány pravidelně). Je také vhodné pomoci křečkovi s hygienou srsti opláchnutím vlažnou vodou a vyčištěním klece. Po opláchnutí je nutné křečka osušit měkkým, savým hadříkem. Pokud průjem neustane do dvou až tří dnů, je nutné navštívit veterináře.

Nadměrná konzumace zeleného salátu může u křečků způsobit jaterní komplikace[3].

Pokud má váš křeček problémy natolik závažné, že se rozhodnete navštívit veterináře, mějte na paměti, že případný zákrok pod narkózou je velmi riskantní a křeček má malou šanci na přežití.

________________________
[1] Tree of Life web project (odkaz mimo tyto stránky), [EN], 2007-08-16
[2] Mikko's Phylogeny Archive (odkaz mimo tyto stránky), [FI, EN], 2007-08-16; Rat Behavior and Biology (odkaz mimo tyto stránky), [EN], 2007-08-16
[3] PetPlanet.co.uk (odkaz mimo tyto stránky), [EN], 2007-08-21
[4] IUCN Red List of Threatened Species (odkaz mimo tyto stránky), [EN], 2007-08-21
[5] Animal Diversity Web (odkaz mimo tyto stránky), [EN], 2007-08-21
[6] Syrian Hamsters on National Hamster Council (odkaz mimo tyto stránky), [EN], 2007-08-21
[7] NetVet Veterinary resources (odkaz mimo tyto stránky), [EN], 2007-08-17