|
Rok se s rokem sešel a bylo na čase vymyslet, kam si letos vyjedeme na prázdniny. Musím přiznat, že se mi Řecko zprvu moc nezdálo, ale to se naštěstí brzo změnilo. Peter koupil drahého průvodce s barevnými obrázky, začali jsme si listovat a pomalu se těšit.
Základní skvadra cestujících je neměnná už několik let a po pravdě jsme nečekali nějaký větší zájem. Původně jsme proto měli jet jen čtyři v Peterově stárnoucí Vectře. To se mu ale moc nezamlouvalo, protože Řecko je daleko a auto by namáhavou cestu po špatných silnicích zemí bývalé Varšavské smlouvy nemuselo vydržet. Trčet někde uprostřed Rumunska s nepojízdným autem není představa z nejlákavějších.
Cháma však dostal nápad a někde vyšťoural autopůjčovnu, kde nabízeli celkem levně osobáky, ale hlavně velelevný devítimístný Ford Tranzit. Myšlenka velkého auta se nám zalíbila. Po propočítání nákladů to dokonce nebylo nijak drahé. Znamenalo to však bezpodmínečně naplnit auto, což mohlo vzhledem ke zkušenostem z předchozích let znamenat nadlidský výkon a následné zklamání. Opak byl pravdou. Ukázalo se, že Řecko je ohromné lepidlo na lidi. Představa čistého moře, topinkování se na pláži, prohlídka známých památek a večerní návštěvy taverny jsou velkým lákadlem.
Ohlas byl takový, že jsme nakonec museli půjčit ještě další auto a výsledný počet lidí se ustálil na dvanácti. K Peterovi, Martinovi, Chámovi a Lukymu z původní čtyřky, se připojili Bahok, Póma s Danou, Lůca, Jana, Petra a Jarka s Petrem. Krom toho chtěli jet i další, ale nakonec z různých důvodů nemohli (pro tento případ jsme měli v záloze ještě jeden Tranzit).
Zatímco se ustavovala posádka, bylo nutné promyslet a propočítat cestu. Bylo to celkem jednoduché, protože jsme měli v plánu objet celé pevninské Řecko. Horší bylo vymyslet, kudy se tam dostat. Itálie s trajektem přes Jónské moře odpadla první, jakožto nejdražší alternativa, Jugoši nás zase naštvali svým tranzitním vízem za nezanedbatelný peníz. Zbyla tedy cesta Přes Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Podle všech okolo (zejména těch, co tam nikdy nebyli) velmi riziková cesta. To se nám líbilo – dobrodružná výprava, v nejhorším prodáme holky.
Termín odjezdu padl na čtvrtek 12. července večer. Týden před odjezdem byla poslední (a taky první) schůzka všech zúčastněných, kde se poznali ti, co se neznali a nic už nebránilo odjezdu. Snad ještě koupit slamáky, abychom si chránili hlavy stylově.
| |
