|
|
|
|
|
| Peloponéský poloostrov je plný antických památek, krásné přírody a je protkán legendami starých božstev. Přitom je, až na výjimky, turisty téměř ignorován. Na jednu stranu je to dobře, protože si stále zachovává svou tvář, ale podle našich zkušeností se vyplatí věnovat Peloponésu největší možnou pozornost.
| |
|
|
| |
|
|
| Korint
Vstupní branou na Peloponés je šest kilometrů široká korintská šíje. Dnes je proťata nádherným průplavem, vykrojeným do skály jako nožem. Třiadvacet metrů široký průplav byl postaven v letech 1882 – 1893, ale stavba byla zahájena už za císaře Nera. Tehdy námořníci raději zboží přenášeli těch 6 kilometrů po souši, než aby museli plout nebezpečnou plavbu kolem bouřemi zužovaného jižního mysu Peloponésu. Dnes je pro větší lodě nevyhovující, ale malé lodě stále průplav používají a je to zajímavý pohled.
Nedaleko je město Korint, které dalo světu sloupy s bohatě zdobenou hlavicí a příběh o Sisyfovi - králi, který toto město založil. Problém byl tenkrát v tom, že město nemělo pramen. Aby ho Sisyfos získal, prozradil říčnímu bohu Asopovi úkryt Dia, se kterým byl Asopos ve sporu. Za tuto službu požadoval pramen a skutečně ho dostal. Zeus však zahubil Asopa a na Sisyfa poslal Smrt. Tu se mu ale lstí podařilo uvěznit a nikdo na světě od té doby neumíral. Sám Ares ji musel osvobodit a ta dokonala dílo a Sisyfa zabila. Jeho žena ale netruchlila a Sisyfa začali v podsvětí litovat. Sisyfos brzy dostal od Persefone, vládkyně té truchlivé končiny, vycházku ze země stínů, aby ženě vyčinil, proč se nestará o posvátné obřady na počest mrtvého manžela. Byla to ale další lest a Sisyfos se nehodlal vrátit. I podruhé si pro něj přišla Smrt a za to, že si nevážil bohů a jejich zákonů, dostal krutý trest. Musí v podsvětí valit do kopce ohromný balvan mramoru, a když jej konečně dovalí na kopec, kámen mu uklouzne a sjede se svahu dolů. Znovu a znovu opakuje Sisyfos marnou práci a jeho utrpení se stále obnovuje a nikdy nekončí.
| |
|
|
|
| 
Korintský
průplav |
|
|
| Mykény
Směrem na jih od Korintu stojí pevnost Mykény. Pojem „mykénská“ – správněji pozdní doba bronzová – označuje kulturu pokrývající rozpětí let 1700 – 1100 před Kristem, tedy dobu, do které zapadá i Trojská válka.
Věřilo se, že ji postavili Kiklopové, jednoocí obři, protože kameny opevnění jsou tak veliké, že si lze jen těžko představit, jak byly ukládány na místo. Velice zajímavým místem je tajné schodiště. Není na něm vidět na krok. Dříve vedlo k místu, na které se odváděla voda.
Zajímavý je i krutý příběh o kletbě rodu Átreů, kteří zde kdysi vládli. Král Átreus zavraždil děti svého bratra Thyesta a na hostině mu je předložil jako hlavní chod. Za tuto potupu bohové Átrea a jeho potomky prokleli. Thyestova dcera Pelopeia povila vlastnímu otci syna Aigistha, který Átrea usmrtil a na Mykénský trůn dosadil Thyesta. Avšak Átreus měl také dědice, rázného Agamemnóna, jenž se chopil moci. Agamemnón uspořádal trestnou výpravu proti Paridovi, který unesl ženu jeho bratra, Helenu. Aby získal příznivý vítr, obětoval svou dceru, Ifigenii. Po návratu z Tróji jej zavraždila manželka Klytaimnéstra se svým milencem – nikým jiným, než Aigisthem. Tento pár poté zase sprovodily ze světa Agamemnónovy děti, Orestés a Élektra. I když i Orestés za svůj čin pikal a byl dlouho pronásledován zpěvem Erinyí. Tomu říkám pořádný rodinný propletenec.
| |
|
|
|
| 
Mykény
Lví brána
Hrobka |
|
|
| Epidauros
Posvátný okrsek v Epidauru dnes proslul především velkolepým divadlem, ale v minulosti byl rozlehlým léčebným a náboženským centrem, zasvěcený Asklépiovi, lékaři, který se po své smrti stal bohem.
Nejzachovalejší zdejší památkou je divadlo. Patří k nejzachovalejším divadlům vůbec, protože nebyl v minulosti rozebírán (bylo to daleko od všech sídel). Dodnes se v něm hraje a dodnes má dokonalou akustiku, kterou předvádí stále dokola průvodci. Římané později přistavěli ke stávajícím 34 řadám horní ochoz s 21 řadami.
Jak je divadlo zachovalé, tak je Asklepieion rozbitý. Dají se tu pouze tušit některé základy budov. Na mnohá místa se nesmí, protože tu stále probíhají vykopávky. Do dnes tu prýští léčivé prameny, kterými se zdejší lázně zásobily. Působil zde i Hipokratés.
Hned vedle lázní je typický stadion, na kterém se každé čtyři roky konaly hry na počest Asklépia. Dodnes je na něm stále patrná startovní čára a kamenné lavice.
Celý komplex je v parnech skrápěn vodou a to je příjemné. Rovněž divadelní představení mohou mít skvělou atmosféru, jen bychom nerozuměli.
| |
|
|
|
| 
Epidauros
Divadlo v
Epidauru
Stadion v
Epidauru |
|
|
| Olympie
Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dórů. Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známa především jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo.
Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívější monumentalitu.
| |
|
|
|
| 
Olympie
Stadion v
Olympii |
|
|
| Arkádie
Horská země uprostřed Peloponésu, ve které žijí svérázní lidé hrdí na nedobytnost svého kraje. Pravdou je, že za celý pobyt zde jsme nepotkali jediného turistu. Zdejším centrem je městečko Adristéna. Odtud je to kousek ke chrámu Apollóna Epikúra ve Vasses. Ten je dnes obestavěn důmyslným stanem, aby byl uchráněn před rozmary počasí.
Nedaleko je Lykosúra, nejstarší ze všech měst. Podle ní se ostatní lidé naučili stavět města. Dnes jsou to ovšem jenom ruiny a docela jsme se nahledali, než jsme je objevili. Celý tento kraj ale stojí za to.
| |
|
|
|
| 
Arkádie
Arkádie
poránu
Chrám Apollóna
Epikůra
Město
Lykosůra |
|
