Společný evropský referenční rámec

je text Rady Evropy, který má pomoci při výuce jazyků, aby se občané EU mohli domluvit. Uvedené myšlenky mohou pomoci i při výuce esperanta, a proto stojí za trochu námahy se s nimi seznámit.

Rada Evropy nechce nic nařizovat ani doporučovat, pouze uvádí náměty k zamyšlení, aby vyprovokovala studenty i učitele k vlastní iniciativě. Dalším cílem je umožnit srovnání dosažených výsledků, i když v každé zemi je používán jiný školský systém.

Při učení cizího jazyka bychom si měli položit otázky:

· co vlastně děláme, když spolu mluvíme nebo si dopisujeme?

· co nám tuto činnost umožňuje?

· čemu se musíme naučit, abychom nový jazyk mohli využít?

· jakým způsobem si stanovujeme své cíle a jak zaznamenáváme postup od úplné neznalosti až k použitelnému zvládnutí jazyka?

· jakým způsobem probíhá osvojování jazyka?

· jakým způsobem si můžeme pomoci, abychom se lépe učili?

Při výuce cizího jazyka jiným lidem si klademe podobné otázky:

· k čemu studenti cizí jazyk potřebují a jak ho budou používat?

· co se potřebují naučit, aby jim jejich znalosti k tomuto účelu stačily?

· o jaké lidi se jedná (věk, pohlaví, sociální původ, vzdělání)

· jaké znalosti, dovednosti a zkušenosti mají jejich učitelé?

· nakolik jsou studentům přístupné učebnice a slovníky, audiovizuálné pomůcky, počítačové programy apod.?

· kolik času mohou nebo chtějí učení věnovat?

Různé jazyky a kultury jsou naším společným dědictvím, jejich znalost nás nejen obohacuje, ale umožňuje i vzájemnou spolupráci a pohyblivost po Evropě. Kdokoliv se může octnout v cizojazyčném prostředí, dostat cizojazyčný dopis nebo cizojazyčnou knihu nebo si prohlížet cizojazyčné internetové stránky. Proto je žádoucí, aby široké vrstvy populace měly možnost získat takové znalosti jiných jazyků a jazykových dovedností, aby své komunikační potřeby mohly uspokojit.

V dnešní době se nejedná o multilingvismus, tedy o znalost několika jazyků, nýbrž o plurilingvismus, kdy zkušenosti z mateřštiny a domácí kultury se sčítají s poznatky z nově studovaných jazyků a jejich kultur a přerůstají k jazykům, které člověk nestudoval. Díky společným internacionalismům s pomocí mimiky a gestikulace může dojít k jednoduchému dorozumění i mezi lidmi, kteří nestudovali stejný cizí jazyk, mohou mluvit každý svým a přesto být pochopeni. Podobným způsobem lze rozluštit i jednoduché texty v nestudovaném evropském jazyce.

Z tohoto pohledu je jazykové sebevzdělávání celoživotním úkolem, kdy nejde jen o zvládnutí více jazyků, nýbrž i o získání jazykových a kulturních dovedností, společných pro celé evropské společenství. Je třeba Evropany vybavit tak, aby zvládli kontakty s cizinci doma i v zahraničí.

To znamená:

· vybavit se pro potřeby každodenního života v cizí zemi a doma pomoci cizincům, aby zvládli totéž

· vyměňovat si informace, názory, myšlenky a pocity s mladými i dospělými lidmi jiných národností

· lépe porozumět způsobu života, myšlení a kultuře jiných národů

· zakládat učení a výuku jazyků na potřebách, motivaci a schopnostech žáků

· stanovit si smysluplné a realistické cíle

· připravovat vhodné učební pomůcky

· vypracovat vhodná kriteria pro posuzování učebních programů

· podporovat vývoj takových učebních programů, které žákům umožní zvládnout cizí jazyk v míře, jakou potřebují pro konkrétní účel

· vybavit občany Evropy tak, aby zvládli zvyšující se jazykové nároky související s tím, že se mohou volně pohybovat po celém společenství, ucházet se o studium a práci v zahraničí, obchodovat a získavát poznatky z kultury, vědy a techniky

· podporovat tak vzájemnou úctu k jiným kulturám

· udržovat různorodost kulturního bohatství i podporou malých reginálních jazyků, jejichž výuka není příliš rozšířena

Při učení cizího jazyka je důležité, abychom dokázali správně ohodnotit své současné znalosti, svou dosaženou úroveň, a aby ji lidé z různých zemí hodnotili podobným a srovnatelným způsobem. Proto byl vypracován hodnotící systém, který má každému studentovi umožnit, aby sám sebe lépe poznal a sám sobě lépe rozuměl. Z toho důvodu jsou kriteria formulována v první osobě. V zásadě existují tři úrovně, rozdělené na nižší a vyšší stupeň:

A. uživatel základů jazyka (A1 a A2)

B. samostatný uživatel (B1 a B2)

C. zkušený uživatel (C1 a C2)

A1 - uživatrel základů jazyka na nižším stupni:

Poslech - Rozumím známým slovům a zcela základním frázím týkajícím se mé osoby, mé rodiny a bezprostředního konkrétního okolí, pokud lidé hovoří pomalu a zřetelně. Čtení - Rozumím známým jménům, slovům a velmi jednoduchým větám, například na vývěskách, plakátech nebo v katalozích. Mluvení - Umím se jednoduchým způsobem domluvit, je-li můj partner ochoten zopakovat pomaleji svou výpověd' nebo ji přeformulovat a pomoci mi formulovat, co se snažím řici. Umím klást jednoduché otázky a na podobné otázky odpovídat, pokud se týkají mých základních potřeb, nebo jde-li o věci, jež jsou mi důvěrně známé. Umím jednoduchými frázemi a větami popsat místo, kde žiji, a lidi, které znám. Psaní - Umím napsat stručný jednoduchý text na pohlednici, například pozdrav z dovolené. Umím vyplnit formuláře obsahující osobní údaje, například své jméno, národnost a adresu při přihlašování v hotelu.

A2 - uživatel základů jazyka na vyšším stupni:

Poslech - Rozumím frázím a nejběžnější slovní zásobě vztahující se k oblastem, které se mě bezprostředně týkají (např. základní informace o mně a mé rodině, o nakupování, místopisu, zaměstnání). Dokážu pochopit smysl krátkých jasných jednoduchých zpráv a hlášení. Čtení - Umím číst krátké jednoduché texty. Umím vyhledat konkrétní předvídatelné informace v jednoduchých každodenních materiálech, např. v inzerátech, prospektech, jídelních lístcích a jízdních řádech. Rozumím krátkým jednoduchým osobním dopisům. Mluvení - Umím komunikovat v jednoduchých běžných situacích vyžadujících jednoduchou přímou výměnu informací o známých tématech a činnostech. Zvládnu velmi krátkou společenskou konverzaci, i když obvykle nerozumím natolik, abych konverzaci sám/sama dokázal(a) udržet. Umím použít řadu frází a vět, abych jednoduchým způsobem popsal(a) vlastní rodinu a dalši lídí, životní podmínky, dosažené vzdělání a své současné nebo předchozí zaměstnání. Psaní - Umím napsat krátké jednoduché poznámky a zprávy týkající se mých základních potřeb. Umím napsat velmi jednoduchý osobní dopis, například poděkování.

B1 - samostatný uživatel na nižším stupni:

Poslech - Rozumím hlavním myšlenkám vysloveným spisovným jazykem o běžných tématech, se kterými se setkávám v práci, ve škole, ve volném čase, atd. Rozumím smyslu mnoha rozhlasových a televizních programů týkajících se současných událostí nebo témat souvisejících s oblastmi mého osobního či pracovního zájmu, pokud jsou vysloveny poměrně pomalu a zřetelně. Čtení - Rozumím textům, které obsahují slovní zásobu často užívanou v každodenním životě nebo které se vztahují k mé práci. Rozumím popisům událostí, pocitů a přáním v osobních dopisech. Mluvení - Umím si poradit s většinou situací, které mohou nastat při cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Dokážu se bez přípravy zapojit do hovoru o tématech, která jsou mi známá, o něž se zajímám nebo která se týkají každodenního života (např. rodiny, koníčků, práce, cestování a aktuálních událostí). Umím jednoduchým způsobem spojovat fráze, abych popsal(a) své zážitky a události, své sny, naděje a cíle. Umím stručně odůvodnit a vysvětlit své názory a plány. Umím vyprávět příběh nebo přiblížit obsah knihy nebo filmu a vylíčit své reakce. Psaní - Umím napsat jednoduché souvislé texty na témata, která dobře znám nebo která mě osobně zajimají. Umím psát osobní dopisy popisující zážitky a dojmy.

B2 - samostatný uživatel na vyšším stupni:

Poslech - Rozumím delším proslovům a přednáškám a dokážu sledovat i složítou výměnu názorů, pokud téma dostatečně znám. Rozumím většině televizních zpráv a programů týkajících se aktuálních témat. Rozumím většině filmů ve spisovném jazyce. Čtení - Rozumím článkům a zprávám zabývajícím se současnými problémy, v nichž autoři zaujímají konkrétní postoje či stanoviska. Rozumím textům současné prózy. Mluvení - Dokážu se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že mohu vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími. Dokážu se aktivně zapojit do diskuse o známých tématech, vysvětlovat a obhajovat své názory. Dokážu se srozumitelně a podrobně vyjadřovat k široké škále témat, která se vztahují k oblasti mého zájmu. Umím vysvětlit své stanovisko k aktuálním otázkám a uvést výhody a nevýhody různých řešení. Psaní - Umím napsat srozumitelně podrobné texty na širokou škálu témat souvisejících s mými zájmy. Umím napsat pojednání nebo zprávy, předávat informace, obhajovat nebo vyvracet určitý názor. V dopise dovedu zdůraznit, čím jsou pro mě události a zážitky osobně důležité.

C1 - zkušený uživatel na nižším stupni:

Poslech - Rozumím delším proslovům, i když nemaji jasnou stavbu a vztahy jsou vyjádřeny pouze v náznacích. Bez větší námahy rozumím televizním programům a filmům. Čtení - Rozumím dlouhým složitým textům, a to jak faktografickým, tak beletristickým a jsem schopen/schopna ocenit rozdíly v jejich stylu. Rozumím odborným článkům a delším technickým instrukcím, a to i tehdy, když se nevztahují k mému oboru.

Mluvení - Umím se vyjadřovat plynule a pohotově bez příliš zjevného hledání výrazů. Umím používat jazyk pružně a efektivně pro společenské a pracovní účely. Umím přesně formulovat své myšlenky a názory a vhodně navazovat na příspěvky ostatních mluvčích. Umím jasně a podrobné popsat složitá témata, rozšiřovat je o témata vedlejší, rozvíjet konkrétní body a zakončit svou řeč vhodným závěrem. Psaní - Umím se jasně vyjádřit, dobře uspořádat text a podrobně vysvětlit svá stanoviska. Umím psát podrobné dopisy, pojednání nebo zprávy o složitých tématech a zdůraznit to, co považuji za nejdůležitější. Umím zvolit styl textu podle toho, jakému typu čtenáře je určen.

C2 - zkušený uživatel na vyšším stupni (profesionál):

Poslech - Bez potíží rozumím jakémukoli druhu mluveného projevu, živého či vysílaného. Pokud mám trochu času zvyknout si na specifické rysy výslovnosti rodilého mluvčího, nemám potíže porozumét mu ani tehdy, mluví-li rychle. Čtení - Snadno čtu všechny formy písemného projevu, včetně abstraktních textů náročných svou stavbou i jazykem, jako jsou např. příručky, odborné články a krásná literatura. Mluvení - Dokážu se zapojit do jakékoli konverzace nebo diskuse. Znám dobře idiomatické a hovorové výrazy. Umím se plynule vyjadřovat a přesně sdělovat jemnější významové odstíny. Narazím-li pří vyjadřování na nějaký problém, dokážu svou výpověd' přeformulovat tak hladce, že to ostatní ani nepostřehnou. Umím podat jasný plynulý popis nebo zdůvodnění stylem vhodným pro daný kontext a opírajícím se o efektivní logickou strukturu, která pomáhá posluchači všimnout si důležitých bodů a zapamatovat si je. Psaní - Umím napsat jasný plynulý text vhodným stylem. Dokážu napsat složité dopisy, zprávy nebo články a vystavět text logicky tak, aby pomáhal čtenáři všimnout si důležitých bodů a zapamatovat si je. Umím psát resumé a recenze odborných nebo literárních prací.