Fotoreportáž z ACM CERC 2001

V sobotu ráno (po snídani v ceně) jsme se ověsili získanými štítky a vyrazili na oficiální zahájení a zkušební kolo soutěže. Oficiální zahájení se konalo v budově fakulty biologie ve zcela nové posluchárně (třeba nám v Praze taky takovou postaví). Všechny uvítal a celou akci oficiálně zahájil Jan Madej, ředitel soutěže (a taky funkcionář školy, ale funkci jsem zapomněl).

Následovaly dvě přednášky. První byla o náhodném programování a druhá o topologii. V té se dotyčný pan profesor snažil zjistit, zda může nějaké zauzlené útvary rozuzlovat tak, aby byly ekvivalentní s kružnicí, nebo ne. V angličtině to bylo obzvlášť půvabné: We have to proof, if we can unknot this knot or not. Všichni výklad velmi zaníceně sledovali.

Pak se posluchárna vylidnila, protože nastal čas společného oběda. Důsledkem bylo, že se před místím bufetem vytvořila dloooouhá fronta, která vždycky ukazuje na přítomnost jídla. Naštěstí nešlo o výstavku (nebo byla spojena s ochutnávkou), takže jsme se všichni najedli. Nutno přiznat, že některá jídla sice vypadala všelijak, ale chutnala výborně, bohužel některá to měla naopak.

Po obědě jsme se přesunuli do budovy fakulty matematiky, informatiky a mechaniky (takový matfyz a strojárna v jednom), kde se konalo zkušební kolo. Na vybavení bylo vidět, že do nám vyhražených místností evidentně nepatří. Nicméně my jsme se usadili k počítačům a čekali na zahájení (na fotce jsme opravdu my v pořadí zleva: já, Karel a Jožin. Za námi jsou brňáci).

Matfyzáci se svým trenérem. To bílé je napájecí šňůra pro switcher.

Druhý tým ČVUT FEL spolu s naším trenérem. (Fotku jsem pořídíl, ačkoliv mi bylo vyhrožováno fyzickým násilím.)
Kluci se údajně pokusili systém hacknout, ale nepodařilo se. Ani my jsme si na tomto poli nevedli špatně. Systém se poměrně dlouho vzpamatovával z námi odeslané binárky, když očekával zdroják.

Čeští a slovenští trenéři ve volných chvílích diskutovali na chodbě o nepřipravenosti svých týmů. Večer, když kolo skončilo, jsme se vydali na procházku městem a při té příležitosti jsme se projeli tramvají. Jak jsme zjistili, v tamvajích se jezdí za lístky. Za jízdy je opravdu nutné se držet, protože řidiči na cestující příliš ohledů neberou a kdyby to šlo, řazali by zatáčky. Navíc nikdo nehlásí stanice.