Povolání: Informační dělník
Když se mě někdo zeptá, co dělam, většinou odpovím, že programuju. Je to dostatečně specifické, aby si člověk mimo obor udělal obrázek. Zároveň je to ale natolik obecné, že to jen stěží postihuje všechny důležité činnosti, které v práci musím vykonávat. Jak bych tedy měl v krátkosti popsat, co vlastně dělám?
K téhle úvaze mě přivedl mail od vedení mé firmy, ve kterém se psalo, že každý dostane přidělen titul odpovídající jeho pracovnímu zařazení. Dá se samozřejmě očekávat, že to bude titul patřičně vzletný, neboť firma si přeci svých zaměstnanců cení. Už se těším, až budu žádat manažera informačního toku, aby donesl balíček na recepci nebo po ránu zdravit kosmetičku podlahových krytin uklízející kuchyňku.
Jak bude ale vypadat můj titul? Pořád mohu být pouhý programátor, což - jistě uznáte - není dost honosné. Má pracovní smlouva říká, že jsem softvérový inženýr, ať už je to cokoliv. No a v práci mohu být zařazen jako tester, opravář, správce repozitáře nebo vydavatel. V angličtině to samozřejmě zní lépe - test engineer, sustainer, gate keeper, release engineer. A možná je samozřejmě i libovolná kombinace výše uvedeného. Když tohle ale na někoho vybalím, v lepším případě usne, než se dostanu na konec, v horším uteče.
Udělený titul má ještě jednu vlastnost. Určuje mé společenské postavení. A musím říct, že si jako programátor nebo vůbec člověk od počítačů připadám, že si mě mé okolí považuje. Nejsem si ale vůbec jist, zda zaslouženě. Nejsem si jistý, zda se to, co dělám, nějak liší od práce například švadleny v krejčovském salónu. Vlastně bych o jedno rozdílu věděl, ač není vůbec lichotivý. Švadlena ví jak ušít kalhoty, aby zákazníkovi padly. Já naprosto netuším jak napsat program, aby zákazníkovi padnul.
Ohledně svého titulu jsem po zvážení všech aspektů došel k zásadnímu rozhodnutí. Od nynějška chci být titulován Informační dělník. Myslím, že to nejlépe vystihne mé pocity z práce, za kterou jsem placen.