 |
Možná už jste to také zažili. Dítě kašlalo tak, až se
zalykalo, také horečka nebyla z nejmírnějších. Připadalo vám logické, že
mu lékař předepíše antibiotika. Nějaká taková, díky kterým se zrovna
nedávno podobné patálie zbavil potomek kamarádky. Jenže ouha, doktor vám
dal pro dítě sirup na kašel a doporučil, abyste koupila další sirup na
horečku. Vaše dítě se z kašle vyhrabávalo skoro dva týdny a vy jste měla
dojem, že vás doktor ošidil. Přitom je možné celou situaci chápat i
jinak – váš dětský praktik je rozumný a předepisuje antibiotika jen
tehdy, když to skutečně nejde jinak. „Snažíme se
ovlivňovat způsob, jakým jsou u nás předepisována antibiotika, a
zabránit jejich zbytečnému podávání,“ potvrdila lékařka Hana Cabrnochová
z odborné společnosti dětských praktických lékařů. Snaha se vyplácí, v
České republice ještě v mnoha případech zabírá obyčejný penicilin,
kdežto třeba ve Francii už na bakterie většinou neplatí. Kvůli masivnímu
a mnohdy asi zbytečnému předepisování si zde vůči němu vybudovaly
rezistenci. Ještě horší je situace v zemích, jako je třeba Mexiko, kde
se dají antibiotika koupit úplně volně.
Na druhou stranu, když už antibiotika vy nebo vaše děti dostanete,
užívejte je podle návodu nebo doporučení lékaře a nepřestávejte s tím
jen proto, že příznaky už ustoupily. "Odolnost bakterií totiž zvyšuje i
to, když nemocný bere příliš nízkou dávku léku, dělá mezi dávkami delší
intervaly či užívá lék nepravidelně. Hladina léku příliš klesne,
bakterie si na lék zvyknou a už na ně nepůsobí," vysvětlil lékař Filip
Prusík z Ústavu lékařské mikrobiologie. Prusík je stejně jako další
odborníci sledující spotřebu antibiotik proti tomu, aby lidé dostávali
tyto léky jen tak "pro jistotu" nebo na vlastní žádost, praktičtí lékaři
by takovým prosbám neměli vyhovět.
"Tím, že antibiotika nevhodně dostane pacient A, je navíc ovlivněn i
pacient B," říká doktor Prusík. Při podávání antibiotik je totiž třeba
brát v úvahu i to, že se z těla opět vylučují močí a dostávají se tak do
odpadních vod a půdy, dále je třeba přičíst podávání antibiotik
zvířatům, kde kontrola není tak přísná.
Velkým pomocníkem při rozhodování, zda antibiotika
ano, nebo ne, se může stát přístroj na zjišťován hodnot C reaktivního
proteinu neboli CRP z kapky krve, který už si někteří lékaři pořídili.
Pouze zvýšené hodnoty CRP svědčí o tom, že je podávání antibiotik na
místě, v případě hodnot nízkých či zanedbatelných půjde spíše o virovou
infekci. U vleklých chorob nebo tam, kde nehrozí nebezpečí z prodlení,
by měl lékař poslat vzorek výtěru třeba z krku na laboratorní kultivaci,
která určí to, jaké přesně bakterie nemocného trápí, a podle toho se
vybere přesně cílené antibiotikum. Dávat totiž takzvaně na jistotu ta
nejsilnější, zvaná širokospektrální, také není nejlepší, opět kvůli
riziku vzniku rezistence.
Anna Lyerová |
